Víkend se Sport Arsenalem v Račicích

18. 6. - 20. 6. 2010 se konal 12 ročník této akce. My jsme se zúčastnili poprvé. Na tábořiště v Račicích u Berounky jsme dorazili  dřív než organizátoři akce. Takže jsme postavili stan na libovolné místo a vyrazili na první vyjížďku. Od řeky na hlavní silnici ukázal tachometr téměř šest kilometrů. Velmi slušné stoupání jsme zdolali jen proto, abychom se mohli po hlavní silnici pěkně svézt přes Roztoky (okres Rakovník) a Křivoklát. Zajeli jsme jen do podhradí a pak se proti proudu Berounky vydali k hospodě U Rozvědčíka.

Hospoda byla pojmenovaná po rodákovi z blízkých Nezabudic, Jaroslavu Fraňkovi, který byl za první světové války na ruské frontě rozvědčíkem. Po vážném zranění granátem u Zborova dostal jako válečný invalida trafiku a v roce 1934 otevřel hospodu U Rozvědčíka. Po německé okupaci Franěk pomáhal odbojářům a ukrýval zbraně. Nakonec ho dopadlo gestapo a 1. července 1943 byl popraven.

Poté jsme pokračovali k Týřovicím. Z Čertovy skály na nás málem spadl uvolněný kámen, no nic moc pocit. Byl velký asi jako přední brašna na řidítka. V Týřovicích jsme se otočili k návratu. Kopec z Roztok, který nám poskytl příjemné svezení si teď vybral svoji cenu. Takže jsme ho hezky pomalu vyjeli "na kašpárka." Mělo to ale výhodu. Při pomalé jízdě jsme stačili pozbírat krásné praváky přímo z kola.

V Račicích jsme se nejdříve zaregistrovali a zjistili, že ještě ráno prázdná louka se docela slušně plní. Na večern bylo připravené nejprve povídání o zdejším okolí a jeho historii, lesích a jeho zvěři a potom prezentace manželů Vackových o  jejich cestování Jižní Amerikou.

I přes nepřízeň počasí vše proběhlo k naší naprosté spokojenosti. Po skončení oficiálního programu jsme ještě probírali s Jirkou a Monikou jejich fantastickou cestu.

Ráno jsme vyrazili poměrně brzy do našeho, už známého, stoupání. Zastavujeme v prodejně a kupujeme obyč baterie do foťáku. Naše, přesto že jsme je vyndali v pátek ráno z nabíječky, "exly". V polovině kopce odbočujeme na Zbečno.

Tam je naším cílem Hamousův statek. Jsme tam úplně sami, správce, pekař a nevím co ještě v jedné osobě, nám podává výklad o historii statku. Chceme fotit a ty nové baterie nefungují. Do vzduchu padlo několik těžko publikovatelných výrazů. A teď se stalo něco nečekaného. Pan Luboš Vokoun, tak se jmenuje ten správce, nám nabídl svoje nabité baterie s tím, že mu je pošlem poštou. Máme samozřejmě radost, protože slova  "když můžu tak pomůžu" nepotřebují komentář. Hamousův statek je pro nás jedno veliké plus a tímto panu Vokounovi ještě jednou děkujeme.

Dále se vydáváme směrem na Sýkořice a poté na  Lány .

Máme v úmyslu pouze vyfotit zámek a část parku a pokračovat. Bohužel do parku jsme se nedostali, tedy respektive jsme nechtěli platit vstupné pouze kvůli jedné fotce. Prohlížíme si tedy alespoň zámeckou kapli, do které je vstup volný. Z Lán je krásné svezení podél obory. Rozmýšlíme se, jestli jet do Rakovníka ale nakonec obočujeme na Křivoklát. Cestou opět houbaříme, hříbky jsou jeden hezčí než druhý.

Po několika kilometrech přijíždíme ke hradu Křivoklát. Prohlížíme si jeho nádvoří, je zde Mistr kat se zajímavými předměty sloužícími ve své době k odtrhávání přebytečných částí člověka. Brrrrrrrrrrrr.

Přes několik svateb pomalu sjíždíme do podhradí a přes Roztoky a známý kopec ze včerejška se vracíme do Račic.

Odpoledne trávíme  příjemným povídáním s Vackovými a paní Říhovou z nakladatelstí Cykloknihy.

Večer je na programu grilování klobás (vynikajících) a hlavním bodem je povídání Honzy Vlasáka o Albánii. S Honzou se domlováme na nedělní cestě domů.

Ráno vstáváme kolem sedmé, loučíme se s novými známými a přes Zbečno, kde vracíme baterie do foťáku míříme do Berouna. Tam nabíráme Honzíka a jedeme přes Prahu do Světlé. Cestou se stavujeme v Martinicích v našem známém vetešnictví. Honzovi se tam dost líbí a také kupuje několik užitečných věcí.

No a to je vše. U nás dáme kafe a něco na zub a Honza odjíždí na vlak do Brna.

Fotogalerie:

https://vvaclav.rajce.idnes.cz/20100618_Akce_Sport_Arsenal_v_Racicich/